Kurzy potápění nejenom
v Praze

KURZY POTÁPĚNÍ Praha

Vrak u Živohoště

Listopad 2014

Letošní rok je pro nás všechny nějak náročný a i když se nám všem strašně chce do vody a opět prozkoumávat dno Vltavské kaskády, ne a ne se sladit a někam vyrazit.

No tak jsme jedno krásného dne bouchli do stolu a řekli, že už je toho vážně dost. Šup šup zabalit cajky a vyrazili jsme na základu na Starou Živohošť. No jasně, nebylo to jen tak dát si ponor, pod vodou se musí přece něco dělat. Tak jsem připravil kešulku. Láďovi a Pepovi sdělil plán.

Pepa sice jako mudla něco mektal, o tom že zas někam chceme něco dávat, ale nakonec se tvářil šťastně, že bude ponůrek.

Po nastrojení všech možných serepetiček a pořádné přípravy, kdy na mne už Láďa a Pepa čekali 10 minut ve vodě (říkám, že příprava cajků je rituál, který patří k ponoru a musím si ho tedy řádně vychutnat) jsme si ještě jednou zopakovali plán a konečně se zanořili.

Plán je přece tak jednoduchý…zanořit se, najít šnůru, najít objekt, umístit kešuli a zmizet na deko 🙂

Po pár minutách ponoru jsme našli jeskyňku, molo a vyvázanou šnůru. Super ještě se v tý viditelnosti držíme pohromadě, tak je to ok. Po šnůře jde první Pepa, pak já a zanáma sviští Láďa. Za několik vteřin na nás mává Pepa, ať hejbneme ploutví, že je to ještě pěkná dálka. Zároveň máchne ploutvičkama a zmizí v temnu. Vzkaz předám Vancosimu a mizím v oblaku kalu. Po několika dlouhých minutách a ještě více metrech konečně narážíme na hausbot. Najdeme nejlepší místo, kam kešulku umístit a mizíme na deko.

Krásný ponor zakončený v nejbližší hospůdce … paráda…


Zpět